Kočky, výkaly a co dál?

2. Úklid

Kočky, výkaly a co dál?

Když jsme po prvním úklidu zjistily, že nás to velmi baví, bylo na čase, zadat poptávku znovu.

Byl květen, venku už bylo tepleji a tak i samotný úklid byl velmi příjemný. Znáte to, venku se dá dýchat, můžete mít otevřená okna a prostory tak parádně vyvětrat. Zadali jsme tedy znovu poptávku na úklid v našem okolí.

Na naši výzvu zareagovala kamarádka dotyčného. Popisovala nám situaci taková jaká je. Na požádání jsme dostali i fotky a tak už nebylo nad čím váhat. Úklid byl pro nás.

Ráno jsme se sešly a vyrazily jsme na místo. Bylo na první pohled patrné, že se pán stydí. Ale tak pokora by se dala krájet. Přebraly jsme si prostor a pustily jsme se do práce.

Na první pohled to nebylo tak hrozné, ale určitě horší než úklid první.

Vzhledem k tomu, že tam žili kočičky, byl největší zápach z kočičích záchodů. Když jsme pak odsunuly i ty, výklady byly i po zemi. Pod skřínkou, pod topením, v koupelně, zkrátka všude. Všude byly kočičí chlupy a sem tam nedojedené žrádlo. Rozhodně to byl jiný typ úklidu než ten první.

Avšak, nevzdaly jsme se :). Vynesly jsme několik velkých těžkých pytlů. Umyly jsme několik měsíců nemytou koupenu a odstranily z vany i leta přilepenou protiskluzovou rohožku.

Uklidily jsme toaletu a odstranily několikaletou mastnotu nejen v troubě, ale i na skříňkách.

Samozřejmostí bylo odstranění chlupů, výkalů, tepování sedačky a omytí oken i s topením.

Jaký byl konkrétní příběh vlastně ani nevíme, ale od pohledu zkrátka vyhoření, deprese, chybějící láska k sobě samému. Víte, někteří lidé bojují, ale když okolo sebe nemají to správné okolí, prostě to vzdají. Uzamknou se do sebe a žijí si svým vlastním životem.

Tohle byl ale také náš poslední úklid, kde jsme vytáhly tepovač. Naše úklidy se postupně stupňovaly. Míra nepořádku rostla. Ale vše postupně otevřeme v našich příbězích.

A abych se ještě vrátila k tomuto.. dopadlo to dobře :). Bylo vidět že jsme tam, kde máme být. Prostor jsme předaly a spokojeně jsme odjely. Asi tak půlce cesty jsme se ale museli vrátit, protože jsem si tam zapomněla bundu :)). I takové věci se stávají.

Bylo jasno, v tomhle musíme pokračovat! Děláme to, co nás baví a hlavně to, co je potřeba.

Karolína