"Chci, aby má vnučka bydlela důstojně"

Tento příběh je pro PROJEKT UKLIZENO ve spoustě ohledů průlomový. Poprvé jsme se vydaly uklízet mimo Brno. Poprvé jsme potřebovaly kontejner a poprvé jsme musely obléci ochranné obleky. Celý den byl náročný, ale nesmírně obohacující.

Začalo to zoufalou zprávou na Instagram od paní Sáry, která nás poprosila o pomoc pro svou snachu Alenu. Alena procházela hlubokými psychickými problémy. Závažné deprese ji dovedly na samé dno. Nebyla schopná postarat se o svou malou dceru ani o domácnost. Sára si proto vzala vnučku k sobě, dokud se situace nezlepší.

Alena svou dceru miluje a touží jí zajistit lepší život. Její láska se ale projevovala zvláštně – hromaděním. Byt byl zavalen dárky, oblečením, hračkami a věcmi, které Alena kupovala nebo dostávala. Všechny prostory byly plné. Dětský pokoj? Zavalen hračkami včetně těch, které byly určeny pro miminka, ačkoliv dívence bylo už pět let. Ložnice? Kombinace skladiště, "jídelny" a skříně na oblečení. Koupelna? Zaskládaná oblečením a použitými věcmi, přičemž plíseň a pach vlhkosti, to vás zkrátka praštilo do obličeje. Kuchyň? Plná použitého nádobí, prázdných krabic a zkaženého jídla. Obývák? Směs všeho možného.

Když jsme dorazily, byly jsme odhodlané pomoci. Zároveň jsme měly obavy, zda to zvládneme.

Krok za krokem

Začaly jsme v kuchyni a obývacím pokoji. Nejprve jsme vyházely nepoužitelné oblečení, zkažené jídlo a krabice. Kontejner byl naštěstí blízko, a tak jsme mohly postupovat rychle. Pak jsme narazily na problém – netekla voda v kuchyni. Co teď s hromadou nádobí? Řešení bylo jednoduché: nádobí jsme odnesly do koupelny, kde jsme ho nechaly odmočit.

Jakmile byly kuchyň a obývací pokoj hotové, přešly jsme na koupelnu. Vyklízely jsme, třídily, čistily a organizovaly. Stejně jsme postupovaly i v ložnici a dětském pokoji. Všechny přebytečné věci šly pryč, to už se nedalo jinak.

Co bylo potřeba po naší návštěvě

Za jeden den jsme dokázaly udělat maximum. Nicméně stav bytu potřeboval další opravy. Podlaha byla zničená, odpady a voda nefungovaly, bylo třeba vymalovat. Sára se toho všeho ujala a zařídila opravy.

Když bylo vše hotovo, sešly jsme se znovu se Sárou. Ukázaly jsme jí, co jsme všechno zvládly. Byla nadšená a nesmírně vděčná. Těšila se, až Alena a její dcera budou moci začít znovu, v čistém a uklizeném prostředí.

Tento příběh nám připomněl, že i zdánlivě beznadějné situace mohou mít naději na lepší konec. Děkujeme Sáře za důvěru a věříme, že jsme Aleně a její dcerce pomohly na cestě k lepšímu životu.

PS: Jména aktérů jsou smyšlená z důvodu zachování anonymity. 

Nikola

VIDEA Z PROMĚNY

Video č. 1
Video č. 2
Video č. 3